Zen Koány a Buddhismus

Lampa.cz - zen koány mnoho dalších zenových koánů

Co je to cesta?

Džóšú se cvičil v zenu u mistra Nansena až do jeho smrti. Jednoho dne se Džóšú Nansena zeptal: "Co je to cesta?"
Nansen odpověděl: "Duch všedního dne je cesta."
Džóšú se ptal: "Máme o ni usilovat?"
Nansen odpověděl: "Usiluješ-li o ni, už jsi ji propásl."
Džóšú se ptal dál: "Jestliže o ni neusilujeme, jak pak můžeme vědět, zda jsme na cestě?"
Nansen řekl: "Cesta nemá nic společného s 'věděním'. Vědění je jen slepé vnímání. Nevědění je mámení. Jestliže nakonec, bez usilování, cesty dosáhneš, je jako širý prostor nebe - jasná a prázdná. Nemůžeš si to vynutit ani tím, ani oním způsobem. Proč chceš násilím určovat, co je správné a co špatné?" V tom okamžení se Džóšuovi dostalo satori.

Liška a králík

Při procházce s jedním ze svých žáků ukázal zenový mistr na lišku, která štvala králíka. "Stará bajka praví, že králík lišce uteče," řekl mistr.
"Ne," odpověděl žák s určitostí, "liška je rychlejší než králík."
"Přesto králík unikne," trval na svém mistr.
"Proč jste si tím tak jist?" ptal se žák.
"Protože lišce jde o oběd, králíkovi však o život," odpověděl mistr.

Pronásledování žádostí

Žáci byli ponořeni do vzrušené debaty, když k nim přistoupil mistr. "O čem jste diskutovali?" zeptal se.
"Mluvili jsme o tom, jak velice trpíme tím, že nás pronásledují škodlivé žádosti."
Mistr se zasmál: "Tak daleko ještě nejste. Zatím je to tak, že žádosti pronásledujete vy."

Přejeté nohy

Jednou ležel zenový mistr Ma-cu v poledním sluníčku na polní cestě, ruce i nohy rozhozené. Tu přijížděl po cestě mnich s trakařem a požádal ho, aby stáhl nohy, aby mohl projet. "Co leží, má se nechat ležet," řekl Ma-cu.
"A co jede, má se nechat jet," odvětil mnich a přejel mistrovi trakařem nohy. Když byli večer všichni shromážděni ve velké hale, popadl Ma-cu sekyru a zařval: "Kdo mi dnes v poledne přejel přes nohy, ať předstoupí!"
Bez váhání ten mnich šel dopředu, předklonil se a nastavil Ma-cuovi šíji. Ma-cu pochvalně pokývl a sekyru odložil.

Samuraj a kočka

Samuraj chytil v řece rybu a právě si ji chtěl připravit k jídlu, když z houští vyskočila kočka a úlovek mu ukradla. S velkou zlostí samuraj vytasil meč, mohutným skokem dostihl kočku a rozsekl ji vedví. Ještě však rybu ani nedojedl a už ho začaly trápit výčitky svědomí, protože jako buddhista usmrtil živého tvora.
Když se samuraj vydal na cestu domů, zpíval vítr ve větvích stromů "mňau". Ve zvuku jeho kroků zaznívalo "mňau". Lidé, kteří šli proti němu, jako by na něj volali "mňau". Slova jeho manželky byla "mňau". V pohledu jeho dětí se zračilo "mňau", v noci se mu o něm zdálo. Ve dne se nakonec každý tón, každý myšlenka, každý počin proměňovaly v mňoukání. Nakonec sám sebe cítil jako jedno jediné "mňau". Šlo to s ním rychle z kopce. Bez přestání a všude ho trýznilo mňoukání, a tak se vydal k jednomu starému zenovému mistrovi a prosil ho o pomoc. Samuraj líčil, v jakém strašném stavu se nachází.
Zenový mistr vážně pravil: "Jste samuraj, jak jste jen mohl tak hluboko klesnout?" Jestliže všechno to mňoukání nedokážete ovládnout, nezasloužíte si nic jiného než smrt. Nemáte jinou volbu, než zde a nyní provést harakiri. Jako buddhista cítím s vámi, a až si začnete rozparovat břicho, useknu vám mečem hlavu, abych zkrátil vaše muka."
Samuraj měl před očima mistrovu autoritu a bezvýchodnost své situace - a souhlasil. Nehleděl na strach ze smrti, klesl na kolena, uchopil oběma rukama svou dýku a namířil si ji na břicho. Za ním stál mistr a vytasil svůj meč: "Pravý okamžik je tu, začněte!" Samuraj si nasadil hrot dýky na břicho a skoro už ji vbodl dovnitř, když tu k jeho sluchu dolehl mistrův hlas: "Co je teď s vaším mňoukáním? Pořád ještě slyšíte "mňau"? "Ne," odpověděl samuraj užasle, "nic neslyším. Vůbec nic."
"No tak když už nic nemňouká," řekl mistr, "není už ani nutné umírat."

Nejlepší kus masa

Když šel Banzan přes tržiště, slyšel, jak se baví řezník se zákazníkem. "Dej mi nejlepší kus masa, jaký máš," žádal zákazník.
"Každý kus v mém krámu je nejlepší," odvětil řezník, "nenajdeš tu jediný kousek masa, který není nejlepší." Při těchto slovech se Banzanovi dostalo satori."

Plášť ve větru

Na břehu moře žili tři staří zenoví mniši, kteří pokročili tak daleko ve svém duchovním vývoji, že se kolem nich děly zázračné věci. Když ráno ukončili meditaci a šli se vykoupat do moře, pověsili své meditační pláště prostě do větru. A pláště zůstaly vlát ve větru, dokud se mniši nevrátili a neoblékli si je. Jednoho dne, když se ti tři právě koupali, viděli, jak se najednou do vody vrhl mořský orel, a když se opět vznesl do vzduchu držel v zobáku mrskající se rybu.
Jeden mnich řekl: "Zlý pták!" Tu jeho pláště spadl do písku.
Druhý mnich řekl: "Nebohá ryba!" Tu i jeho plášť spadl k zemi.
Třetí mnich se díval za ptákem, jak odlétá s mrskající se rybou v zobáku, je stále menší a menší, až zcela mizí za obzorem. Mlčel a jeho plášť zůstal viset ve větru.

Dívka u řeky

Putovali spolu dva zenoví mniši Tansan a Ekido a dospěli k brodu. Na břehu stála překrásná mladá dívka v hedvábném kimonu. Očividně měla strach přejít přes řeku, protože ji vzedmuli silné deště.
Ekido se rychle podíval jinam. Naproti tomu Tansan nezaváhal a beze slova vzal dívku do náruče a přenesl ji přes řeku. Na druhém břehu ji opatrně postavil a oba mniši pokračovali mlčky v cestě. Uplynula čtvrthodina, půlhodina, celá hodina. Tu Ekido vyhrkl: "Co to do tebe vjelo Tansane! Porušil si několik mnišských pravidel naráz. Jak sis té hezké dívky vůbec mohl všímat, natož se jí dotknout a přenést jí přes řeku?" Tansan klidně opáčil: "Já jsem jí nechal u řeky, ty jí ještě neseš?".

Kde se vzal hněv?

Mladý žák zenu Jamaoka Teššú, navštěvoval jednoho mistra po druhém a naplňovalo ho pýchou, když mohl demonstrovat své duchovní vědomosti. Nakonec hovořil před zenovým mistrem Dokuonem ze Šokoku, který právě seděl v zahradě a kouřil dýmku.
Jamaoka řekl: "Duch, Buddha a živí tvorové nakonec neexistují. Pravá přirozenost jevů je prázdnota. Není žádné uskutečnění, žádné mámení, žádná moudrost, žádná prostřednost. Není žádné dávání ani nic, co se přijímá."
Dokuon, který tiše pokuřoval, neříkal nic. Najednou uhodil svou bambusovou dýmkou Jamaoku do hlavy. To mladého muže náramně rozhněvalo. "Jestliže nic neexistuje," tázal se Dokuon jemně, "kde se tu vzal ten hněv?"

Vidět přítomnost

"Setkal jsem se v Himálajích se svatým mužem, který dokáže vidět do budoucnosti a cvičí své žáky, aby to uměli také," vypravoval s velkým zaujetím jeden mladý muž.
"To umí každý," řekl zenový mnich znuděně, "moje cesta je daleko těžší."
"A jaká je?" dotazoval se zvědavě mladý muž.
Mistr řekl: "Přivádím lidi k tomu, aby viděli přítomnost."

Na vlasech nezáleží

Němec Achim Seidl, který vydal zkrácené znění kóanové sbírky Pi-jen-lu, píše: "Když jsem se poprvé odebral do kláštera Rinzai, stanovil mi zenový mistr podmínku, že se zařadím do života kláštera jako každý jiný, jako prostý mnich. Souhlasil jsem a s úklonou jsem řekl, že si hned nechám vystříhat a vyholit pleš, jak je to zvykem. Mistr se na chvíli zamyslel a dal mi pak pokyn, že mohu nechat vlasy tak, jak jsou.
Po několika týdnech přijel docent z Oxfordu a hodlal také strávit nějaký čas v klášteře. Při přijímací ceremonii se mladý docent v zásadě sice chtěl zařadit, jen vlasy si chtěl nechat, protože prý brzy bude přednášet v cizině. Mistr se usmál a rozhodl: "Buď půjdou vaše vlasy okamžitě dolů, nebo vás nechám vyprovodit." S dušeným hněvem Angličan poukázal na mou vlasatou hlavu. Mistr jen mávl rukou a řekl jako mimochodem: "Tomu na vlasech nezáleželo."

Šálek čaje

Zenový mistr Nan'in přijal návštěvníka, který žádal o vyučování zenu. Nan'in mu nejprve nabídl šálek čaje. Požádal návštěvníka, aby si sedl k němu, postavil před něho misku a začal mu nalévat čaj. Ale když byla miska plná, lil Nan'in s naprostým klidem dál, takže miska přetekla. Návštěvník volal: "Dost! Co to děláte, miska už je přeci plná, nic se už do ní nevejde." Nan'in se usmál: "Tak jako ta miska jsi plný svých vlastních názorů a představ. Jak tě mám vyučovat zenu, dokud nevyprázdníš svou misku?"

Záchrana světa

Mladý zenový mnich se ptá svého mistra: "Co mohu udělat pro záchranu světa?"
Mistr odpovídá: "Tolik, co můžeš udělat pro to, aby ráno vyšlo slunce."
"Ale k čemu pak jsou všechny mé dobré činy a všechno, oč se snažím?" ptá se mnich zklamaně.
Nato mistr: "Pomáhají ti, abys byl bdělý, když slunce vychází."

Co může mistr dát?

Jeden žák se zeptal zenového mistra Philipa Kapleaua: "Co mi zenový mistr může dát?" Kapleau odpověděl: "Nemůže ti dát nic, co už nemáš, ale může ti vzít mnohé, co je cizí tvé pravé přirozenosti."

Co je to zen?

Mladý Američan se vydal hledat moudrost zenu a odebral se do japonského kláštera, v němž strávil několik měsíců. Stále se mistra ptal: "Co je to zen?" Ale nedostalo se mu odpovědi. Aby ukázal, jak to se svým hledáním myslí vážně, a aby demonstroval svou oddanost, začal ráno, v poledne a večer čistit společné záchody. Avšak zenový mistr nedával ani v nejmenším najevo, že by to na něj udělalo dojem, a mladý muž se cítil uražen. Po několika dnech si ujasnil, že kdyby si byl přál čistit záchody, mohl to dělat kdekoli jinde, a rozhodl se, že z kláštera odejde. Zpravil zenového mistra o svém rozhodnutí. Mistr poznamenal: "Zen je tohle."

Vzdát se strádání

Jeden už starší mnich přišel k zenovému mistrovi a řekl: "Za svůj život jsem vyhledal množství duchovních učitelů a postupně jsem se vzdával mnoha potěšení, jen abych bojoval se svými žádostmi. Dlouhý čas jsem se postil, po léta jsem se podroboval celibátu a pravidelně jsem se trýznil. Dělal jsem všechno, co se ode mě požadovalo, a skutečně jsem strádal, ale osvícení se mi nedostalo. Všeho jsem se vzdal, upustil jsem od vší žádosti, vší radosti, všeho snažení. Co mám teď ještě učinit?" Mistr odvětil: "Vzdej se i strádání!"

Vnitřní svoboda

Jeden súfí se zeptal zenového mistra: "Jsem vnitřně tak svobodný a tak od všeho oproštěn, že už ani nemyslím na sebe, nýbrž jen na druhé."
Zenový mistr opáčil: "Já jsem vnitřně tak svobodný a tak ode všeho oproštěn, že se na sebe mohu dívat, jako bych byl někdo jiný, a proto mohu myslet i na sebe."

Duch v domě

Jeden vesničan rozčileně přispěchal k zenovému mistrovi do kláštera: "Mistře, mistře! Máme veliký strach, v našem domě žije duch. Prosím tě, pověz mi, co mám dělat." Mistr klidně odpověděl: "Prostři ještě jeden příbor!"

Rozdíl mezi člověkem a zvířetem

Jednoho zenového mistra požádali, aby vysvětlil rozdíl mezi člověkem a zvířetem, protože oběma se přece dostalo stejnou měrou buddhovství. Zenový mistr se usmál: "Dobrá, vysvětlím vám tedy rozdíl mezi člověkem a krysou: Když budeme mnohokrát po sobě krysu strkat do bludiště o čtyřech chodbách a při tom budeme do čtvrté chodby dávat sýr, naučí se krysa nakonec chodit do čtvrté chodby, aby se dostala k sýru. Člověk se to naučí také. Chceš sýr, jdeš tedy do čtvrté chodby a tam ho máš. Velký bůh života však po čase přemístí sýr do jiné chodby. Krysa jde do čtvrté chodby. Žádný sýr ve čtvrté chodbě. Krysa vyleze ven. Zas jde do čtvrté chodby, sýr nikde. Vyleze ven. Zas do čtvrté chodby. Nic. Vyleze ven. A tak dále.
Nakonec dojde k tomu, že krysa přestane zkoušet čtvrtou chodbu a hledá někde jinde. A tady se ukazuje rozdíl mezi krysou a člověkem: Lidé stále lezou do čtvrté chodby. Věčně. Lidé jsou o čtvrté chodbě přesvědčeni. Krysy nejsou přesvědčeny o ničem; zajímají se o sýr. Člověk si však vytváří přesvědčení: víru ve čtvrtou chodbu. Člověk začne velmi rychle považovat za dobré lézt do čtvrté chodby - ať už v ní je sýr, nebo není. Člověk má raději svou pravdu než svůj sýr. Máte raději pravdu než své štěstí, a abyste sobě a ostatním dokázali, že máte pravdu, po celé roky vbíháte do čtvrtých chodeb. Vaše mozky chtějí raději mít pravdu než být šťastné. A právě proto jste už tak dlouho nedostali žádný sýr.
Zapamatujte si tedy, nikdy ten sýr nezískáte, když se o to budete pokoušet tam, kde vždycky byl. Velký bůh života totiž přemisťuje sýr neustále. Ve vás je však příliš mnoho přesvědčení o příliš mnoha čtvrtých chodbách.
Jste zde a praktikujete zen proto, abyste se zbavili všeho toho vašeho přesvědčení, které sýr popírá. Nikdy nebudete šťastni, když se budete pokoušet být šťastní. Vaše pokusy budou totiž plně řízeny vaším přesvědčením o tom, kde je to správné místo, na kterém by sýr měl bát. Dokud máte představu o tom, co to například je satori a kde je získat, pak jste možnost dosažení satori propásli. Protože každá představa, každé přesvědčení opravdový prožitek ničí.
Kdyby se tedy někomu z vás podařilo setkat se s bohem, nezkoušejte jej tam potkat ještě jednou. Bůh prochází kolem. Když se jej pokoušíš umístit na určité místo, nikdy už jej nespatříš. André Gide řekl: "Nesnaž se Boha najít jinde než všude. Všude, kam bys rád šel, potkáváš Boha - Bůh je to, co je před námi. Buď jako poutník, který vše pozoruje za chůze a nikde se nezastavuje."

Proč tu stojíš?

Zenový mnich stál na malém pahorku a díval se do krajiny. Několik lidí, kteří šli kolem a viděli ho tam stát, se o něm začalo bavit.
Jeden řekl: "Jistě se dívá po svém psovi."
Jiný myslel: "Ne, on asi vyhlíží přítele,"
a třetí řekl: "A co, určitě má jen požitek z chladného vzduchu tam nahoře."
Protože se ti tři nemohli shodnout, rozhodli se, že půjdou na pahorek a muže se zeptají.
První se zeptal: "Proč tu stojíš? Utekl ti pes?" "Ne," odpověděl muž, "žádného psa nemám."
Potom se zeptal druhý: "Tak asi vyhlížíš přítele?" "Ne," odpověděl muž, "ani tohle nedělám."
Nakonec se ho zeptal třetí: "Máš snad tedy požitek z čerstvého větru tady na kopci?" "Ne," odpověděl muž, "ani z čerstvého větru tady nahoře nemám požitek."
Tu se ho zeptali všichni tři: "Proč tu tedy stojíš?" Tu odpověděl mnich: "Prostě si tu jen tak stojím."

Proč se to děje?

Zatím co si Tózan umýval misku, viděl jak se dvě vrány perou o žábu. Mnich, který byl u toho, se zeptal:
"Mistře, proč se takové věci dějí?
"Pro Tebe", odvětil Tózan.

Co má dělat zbožný člověk?

Mnich se zeptal Ummona: "Co by měl činit zbožný člověk?"
Ummon odpověděl: "To vůbec nevím".
Mnich se zarazil: "Jak to, že to nevíte?"
Ummon řekl: "Mně docela vyhovuje nevědět to!"

Chrám padá

Když Yakusan umíral, zvolal: "Chrám padá! Chrám padá!"
Polekaní mniši začali vynášet věci ven.
Yukasan řekl: "Nikdo neporozuměl tomu, co jsem chtěl říci", a zemřel.

Otevřete svou vlastní pokladnici

Daižu navštívil mistra Baso v Číně. Baso se ho otázal: "Co hledáte?"
"Osvícení", odpověděl Daižu.
"Máte svou vlastní pokladnici. Proč hledáte jinde?", řekl Baso.
Daižu však chtěl vědět: "Kde je moje pokladnice?"
Baso odpověděl: "To nač se ptáte, je vaše pokladnice."
A Daižu byl osvícen. Od té doby naléhal na své blízké: "Otevřete svou vlastní pokladnici a užívejte jejich pokladů."

Vzácný šálek na čaj

Ikkyu, mistr zenu, byl jako chlapec velmi chytrý. Jeho učitel vlastnil drahocenný šálek na čaj, vzácnou starožitnost. Ikkyu šálek nechtě rozbil a strnul. Slyšel, že mistr přichází. Jakmile se mistr objevil, zeptal se Ikkyu: "Proč musí lidé zemřít?"
"To je přirozené", pravil starý muž. "Všechno musí zemřít a všechno musí až do té chvíle žít."
Ikkyu, ukazuje hromádku střepů, dodal: "Přišel čas, aby váš šálek zemřel."

Zvuk zvonu

Na krajinu padl soumrak. V dáli se ozval zvon.
"Slyšíte zvon?" zeptal se jeden z mnichů.
"Ano", přikyvovali mniši.
"Ne", řekl mnich. "Slyšíte jen jeho zvuk."

První pravidlo zenu

Nový mnich přišel za mistrem Džóšuem. "Právě jsem vstoupil do bratrstva a chtěl bych se naučit první pravidlo zenu", řekl.
Džóšú se optal: "Už jsi večeřel?"
Novic odpověděl: "Ano, už jsem jedl."
Džóšú řekl: "Tak si umyj misku."

Vesmír je průhledný krystal

Žák: "Říkáte prý, že celý vesmír je jediný průhledný krystal, jak tomu mám rozumět?"
Suan: "Celý vesmír je jediný průhledný krystal, nač tomu rozumět?"
Následujícího dne se ptá mistr Suan žáka: "Celý vesmír je jediný průhledný krystal, jak tomu rozumíš?"
Žák: "Celý vesmír je jediný průhledný krystal, nač tomu rozumět?"
Mistr Suan: "Vidím, že s tebou cloumají démoni."

Zen v každém okamžiku

Studenti zenu pobývají se svými mistry alespoň deset let, než si troufnou vyučovat ostatní. Tenno, který si právě odbyl učednická léta a stal se učitelem, navštívil Nan-ina. Toho dne pršelo a tak měl Tenno na nohou dřeváky a v ruce deštník.
Když se pozdravili poznamenanal Nan-in: "Předpokládám že jsi nechal dřeváky v předsíni. Rád bych věděl, stojí-li deštník po pravé nebo levé straně dřeváků."
Tenno, zmaten, nenalezl okamžitou odpověď. Uvědomil si, že nedokáže podržet svůj zen v každém okamžiku. Stal se Nan-inovým žákem a studoval dalších šest let, než dosáhl takového stavu.