Temná noc duše

Bůh řekl: Dosud jsi byl vladykou, nyní Bůh chce abys byl rytířem. A teď budeš muset hodně bojovat.

Suso: Běda, Bože můj! Co se mnou činíš? Myslel jsem si, že už mám dost. Ukaž mi, kolik utrpení mám před sebou.

Pán řekl: Je pro tebe lépe nevědět to. Přesto ti povím tři věci. Doposud jsi bil sám sebe. Nyní tě budu bít Já a ty budeš veřejně trpět ztrátou své dobré pověsti. Za druhé – všude tam, kam se ohlédneš po lásce a věrnosti, tam najdeš zradu a soužení. Ta třetí – dosud jsi plaval v božské Sladkosti jako ryba v moři, toto od tebe odejmu a ty budeš hladovět a chřadnout. Budeš opuštěn od Boha i od světa a čehokoliv se chopíš, aby ses potěšil, přijde vniveč.

Suso se vrhl na podlahu s rukama rozepjatýma ve tvaru kříže a modlil se ve smrtelné úzkosti, aby tato bída na něj nepadla.

Potom k němu pravil Hlas: Buď dobré mysli, budu s tebou a pomohu ti zvítězit.

Přijímejte dlouhou temnou noc trpělivě, klidně, pokorně a odevzdaně jako určenou k vašemu pravému dobru. Není to trest za spáchaný hřích, ale prostředek ke zničení egoismu.

Tyto roky mohou být pro ego skutečně trpké, mohou se zdát dokonce zmařené, ale mají svůj význam. Za prvé vynášejí na povrch a uvádějí do pohybu všechny skryté chyby, všechny zárodečné slabosti, všechno latentní zlo. Takže mohou být odhaleny tím, čím jsou a odstraněny – často po utrpení, které z nich vyplynulo. Veškerá latentní žákova špatnost (jakož i ctnost) se postupně aktivizuje, všechna pokušení jeho spících vášní jsou probuzena jedno po druhém, všechny jeho animální sklony jsou rozehrány proti jeho hodnotnějším ideálům, všechna jeho neupřímnost, hrabivost, nepravdivost a marnivost rychle vzroste ze semene do dospělé rostliny. Ve stejné době se rovněž projevují jeho dobré vlastnosti, takže v něm existuje strašný boj.

Když si žák uvědomí, že i zoufalství je sobecké, uvědomí si, že to nejsou jenom tak zvané zlé vášně, které mají být zkroceny, ale také depresivní a melancholické city. Je třeba, aby si připomněl, že kdykoli znovu pronikne do vyšší oblasti své bytosti, každá truchlivost, sklíčenost nebo melancholie, jimž může trpět, bude postupně slábnout.

Strážce Prahu

Máro (ze sanskrtu) je postava zosobňující zlo, používá ji i buddhismus. Zosobněné zlo - Máro se personifikuje při prudkém mystickém úsilí a stává se pokušitelem člověka, neboť je jeho smyslným já, které bylo z bytosti mravním úsilím vyloučeno. Velikost Mára závisí na překonávaném smyslovém já. Čím více se člověk ve svém životě poddával smyslnosti, tím silnější protivník ho na prahu očekává. Při souboji s Márem bývá jazýčkem na vahách zbytková náchylnost ke světu, která mu dává sílu, a naopak vzdání se světa dává sílu té bytostné složce, která se pokouší vybřednout z osidel smyslového světa. Máro je strážcem prahu, který se překročí pouze mystickou smrtí. Ovšem padnout při pokusu o překročení prahu není mystická smrt, ale slabost pro své stále silné smyslné já.

Zpět na hlavní stranu