Pozdrav jemu, vznešenému oproštěnému, pravě a zcela probuzenému.

Tak jsem slyšel:

Při jedné příležitosti Vznešený pobýval v Anáthapindikově klášteře, v Džétově parku, nedaleko Sávatthí. Když se dopoledne oblékl, vzal si plášť a misku a šel do Sávatthí pro almužnu.

Tou dobou v domě bráhmana Aggika Bháradvádži hořel oheň a bylo připravováno obětování. Tehdy Vznešený, když v Sávatthí chodil po almužnách od domu k domu, přišel k domu bráhmana Aggika Bháradvádži. Jakmile bráhman Vznešeného uviděl, již zdálky volal:
"Zůstaň stát, holohlavý! Zůstaň tam, vandráku! Zůstaň tam, bídný vyděděnče!" (Pozn.: Bráhman volil tato slova, protože konal obřad uctění Brahmy a otočil se, aby zahlédl štěstí, místo štěstí však v tu chvíli viděl Gótamu..)
Když byl takto osloven, řekl Vznešený bráhmanovi toto: "Víš ty ale, bráhmane, co je to vyděděnec a které věci vyděděnce činí?"
"To věru nevím ctihodný Gótamo, co je vyděděnec a které věci vyděděnce činí. (Pozn.: Bráhman byl překvapen soucitným výrazem Gótamovým, jeho klidnou mluvou a výrazem jeho tváře, proto změnil tón z urážlivého na uctivý.)
Nechť mi ctihodný Gótama dobře vyloží Dhammu tak, abych mohl vyděděnce poznat i věci, které vyděděnce činí."

"Tak tedy, bráhmane, poslouchej a dobře dávej pozor. Budu mluvit."
"Ano, ctihodný", odpověděl bráhman.
Vznešený řekl toto:
1. Člověk, který je zlostný, zarytý, zlý, pokrytecký, zvrácených názorů a prolhaný - věz, že to je vyděděnec.
2. Kdokoliv v tomto světě ubližuje živým bytostem, ať jsou jednou či dvakrát zrozeni (Pozn. jednou zrozený = savci, přímo zrozeni z lůna; dvakrát zrozeni = např. ptáci z vejce; je to humorná narážka na titulování bráhmanů - dvakrát zrozených.), kdo nemá soucit se živými bytostmi - věz, že to je vyděděnec.
3. Kdo ničí a obléhá vesnice a vesničky, a je znám jako utlačovatel - věz, že to je vyděděnec.
4. Ať ve vesnici či v lese, kdo si přivlastňuje krádeží, co náleží druhým a co je nedarované - věz, že to je vyděděnec.
5. Kdo si, věru, dluh udělá, a když je upomínán, uniká se slovy 'vždyť ti nic nedlužím' - věz, že to je vyděděnec.
6. Kdo z touhy po nějaké drobnosti na cestě putujícího člověka zabije a drobnost mu vezme - věz, že to je vyděděnec.
7. Kdo kvůli sobě, kvůli druhému, kvůli bohatství, jsa dotázán jako svědek, mluví lež - věz, že to je vyděděnec.
8. Kdo se objevuje mezi ženami příbuzných nebo přátel, násilně či se souhlasem - věz, že to je vyděděnec.
9. Kdo starou matku nebo otce, kteří mají mládí za sebou, ač sám bohat, nepodporuje - věz, že to je vyděděnec.
10. Kdo matku, otce, bratra, sestru, tchyni, bije či slovy uráží - věz, že to je vyděděnec.
11. Kdo, jsa dotázán na dobro, radí ke špatnému, přičemž to pravé skrývá - věz, že to je vyděděnec.
12. Když někdo učiní špatný čin a nechce, aby se to druzí dověděli, ten, kdo svoji činnost tají, - věz, že to je vyděděnec.
13. Když někdo šel do domu druhého, požil vybraného jídla, a k němu příchozího naopak neuctil - věz, že to je vyděděnec.
14. Kdo bráhmana, asketu nebo jiného poutníka lží podvádí - věz, že to je vyděděnec.
15. Kdo bráhmana či asketu v době jídla přítomného slovy dráždí, avšak almužnu nedává - věz, že to je vyděděnec.
16. Kdo zde nejsoucí předpovídá, obestřen bludem, očekávaje drobnost - věz, že to je vyděděnec.
17. Kdo sebe vynáší a opovrhuje druhými, nízký ve své pýše - věz, že to je vyděděnec.
18. Ten, kdo je zlostný, lakomý a má nízká přání, sobecký, prolhaný, nestydatý a bez obav při špatných činech - věz, že to je vyděděnec.
19. Kdo spílá Buddhovi a jeho žákům, poustevníkům či přívržencům - věz, že to je vyděděnec.
20. Kdo, ač není arahantem, přece tvrdí, že arahantem je, to je zloděj v celém světě včetně světa Brahmy, ten je vyvrhelem nejnižším. Tito, o nichž jsem mluvil, prohlašuji za opravdové vyděděnce.
21. Nikoliv zrozením se člověk stává vyděděncem, nikoliv zrozením se stává bráhmanem. Skutky se stane vyděděncem, skutky se stane bráhmanem.
22. Pochop to podle tohoto vysvětlení: Syn vyvrhele, z kasty sópáka, byl známý jako Mátanga, 'vařič psů'.
23. Tento Mátanga dosáhl nejvyšší pověsti, které lze jen těžko dosáhnout. Přicházeli mnozí válečníci i bráhmani, aby mu byli k službám.
24. Nastoupiv na nebeský vůz (Pozn. ušlechtilá osmidílná stezka) vzlétl (Pozn. po rozpadu těla) po dráze bezvášnivosti do Brahmovy říše, překonav smyslná přání. Zrození mu nezabránilo, aby se nezrodi v říši Brahmově.
25. Jsou bráhmani narození v rodině učitelů, příbuzní (védských) hymnů. I ti jsou často viděni, jak se oddávají špatným činům.
26. Ještě za tohoto života jsou haněni, v příštím životě se dostávají do špatného stavu. Zrození je nechrání před bídným stavem ani před odsouzením.
27. Zrozením se člověk vyděděncem nestává, ani se od zrození nestává bráhmanem. Svými činy se člověk stane vyděděncem, podle svých činů se stává bráhmanem.

Po těchto slovech bráhman Aggika Bháradvádža se obrátil na Vznešeného následovně:
"Výborně, ctihodný Gótamo, výborně! Je to jako by, ctihodný Gótamo, někdo převrácené opět postavil nebo kdyby skryté odhalil nebo kdyby ukázal cestu tomu, kdo zabloudil nebo kdyby lampu v temnotě podržel, takže kdokoliv má zdravé oči, může tvary vidět, právě tak ctihodný Gótama vyložil učení rozmanitými způsoby.
Hledám útočiště u ctihodného Gótamy, u Učení a sanghy mnichů. Nechť mne ctihodný Gótama přijme jako přívržence, který u něho našel útočiště ode dneška do konce života."

Zpět na hlavní stranu